Proč zrovna Vans?
Ale než se dostaneme k tomu, jak se otevřela první továrna s nápisem Vans na dveřích, měli bysme se zeptat – proč vlastně Vans? Název ve skutečnosti vzniknul docela prostě. V roce 1930 se v okolí Bostonu narodil mladej Paul Van Doren. Ačkoliv sám už Američan, jméno podědil holandský, a ono „van“ znamená v podstatě „z“. Firma tak získala jméno po svém zakladateli. Ale nepředbíhejme.
Paul Van Doren se s teniskami dostal do styku zhruba v patnácti letech. Chodit do školy ho moc nebavilo, a tak se všemožně potloukal a jezdil závody na koni. Jeho máma ale nebyla spokojená s tím, že Paul ani nestuduje, ani nepracuje, a tak ho jednoho dne odvedla do továrny firmy Randy’s, kde sama pracovala, aby tu mladej Paul začal pracovat taky.
Amerika tou dobou prožívala zlatý období, po světový válce země začala bohatnout a řada lidí si prožívala svůj „americký sen“. Paul Van Doren se během dvaceti let v Randy’s vypracoval na zástupce ředitele. Firma byla tehdy třetí největší výrobce tenisek v Americe a snažila se zachránit jednu z továren, která se dostala do ztráty. Paul tehdy dostal za úkol se o továrnu postarat, a během roku svýho úřadování rozjel ztrátovou továrnu natolik, že vynášela víc než mateřská továrna v Bostonu.
Plátěnky z kalifornského pobřeží
Tou dobou zřejmě Paul Van Doren plně pochopil, že by se měl do podnikání pustit sám, a oznámil rodině, že zakládá svojí vlastní firmu. Celej svůj život viděl, jak továrna vyrábí botky za pár šlupek a pak je taky zalevno prodává, kdežto maloobchodní prodejce (obchod, kde nakupuje přímo zákazník – dneska například klasickej skateshop) shrábne nejvíc peněz. Rozhodnul se tedy, že otevře nejen továrnu, ale i síť obchodů, kde bude boty prodávat. Nešel však do byznysu sám, mezi jeho společníky patřil jeho bratr a dva kamarádi. Hlavní podíl však držel Paul a Serge D’Elia, Belgičan, kterej na boty dovážel podrážky z Japonska.
První Vans továrna se otevřela v Anaheimu v jižní Kalifornii roku 1966. Původně měla vlastně otevřít o rok dřív, ale celej proces se „trochu“ zpozdil. Paulův syn Steve Van Doren dnes vzpomíná, že Vans tehdy vyráběl jednoduchý plátěnky, nazouvací „slip-on“ a klasicky šněrovaný tenisky; boty pro chlapy byly skladovaný v modrejch bednách, dámská obuv zase v zelenejch a topánky pro děcka v červenejch. „Můj otec byl hodně systematickej člověk,“ poznamenal Steve v jednom rozhovoru. Ačkoliv Vans tehdy nabízel několik barevnejch kombinací bot, už v prvních dnech přišlo nakupovat několik lidí, který měli speciální prosby ohledně toho, jak by boty měly vypadat. „Třeba tahle modrá je fajn, ale mě by se zamlouvala o něco tmavší,“ postěžovala si zákaznice a Paul Van Doren se jí pokusil do druhýho dne design vyrobit. Pochopitelně si za to ale účtoval o něco vyšší cenu. Psaly se šedesátý léta a děti ve školách tehdy nosili uniformy s kostičkovanym vzorem, kterej se záhy přesunul i na dizajny bot Vans. Brzo taky vzniknul další legendární „Vans design“, když si Steve Van Doren všimnul, že jeho spolužáci kreslej na slip-on boty šachovnicovej vzor. Chlapec si záležitost nenechal pro sebe a jeho otec nápad velmi rychle zužitkoval. Výsledkem byl „checkered“ design, kterej je dodneška jejich hlavním motivem.
Firma se začala hodně rychle rozrůstat. Některý z obchodů ale nevynášely tak, jak si majitelé původně představovali. „Dobrá, potřebujeme další obchody, a to i za cenu, že budou zase ztrátový,“ reagoval na to Paul Van Doren. Jeho názor byl jednoznačný – čím víc bot vyrobím, tím méně mě bude
stát výroba jednoho páru. Když budeme vyrábět kvalitu, všechno se nakonec jednou prodá.
Off the wall!
Do týhle chvíle však nepadla o skateboardingu ani zmínka, a to ne jen tak náhodou. Původně totiž nešlo vůbec o skejtovou firmu, nýbrž o obyčejnou značku bot. Obchody na kalifornskym pobřeží tehdy ale skateři samozřejmě navštěvovali, a to především v sedmdesátých letech, kdy skateboarding zažíval šťastná léta, začínalo se jezdit v bazénech a Z-boys se dostali do pozice hlavních tahounů skateboardový scény. Byli to prý ostatně právě Tony Alva a Stacey Peralta, kdo se začali ve Vans obchodech poohlížet po botách, který by líp odolávaly při jejich agresivním ježdění. Tehdy na přelomu let 1976/77 přišly na trh první boty s pevnější kůží na patě a na prstech. Model je dnes známej jako Old School a mezi skaterama šlo o trhák. Velkou popularitu si pak u skaterů získala bota Skate Hi, která chránila i kotník, takže když jezdcům ujelo v bazénu prkno, nedostávali hrozný do kotníku a měli o starost míň. První šek od Vans tehdy získal Stacey Peralta. Dle Steva tehdy dostával 300 dolarů, a to už byl tehdy hodně známej, byl vidět všude a děcka, který k němu vzhlížely, si byly ochotný koupit cokoliv, co Peralta nosil nebo podporoval. Tehdy prý i vznikl slogan „Off the wall!“, o němž dnes málokdo ví, co znamená. Skateři tehdy objevovali limity ježdění v bazénech a mezi sebou se zdravili hláškou „off the wall“ která odkazovala na projíždění stěn vysušenejch bazénů. Vans se pozdravu chytnul a začal ho propagovat jako heslo značky.
Vans tehdy nabízel rozsáhlou škálou designů. Pro děti, který si boty kupovaly, navíc běžela soutěž. Děcka mohli posílat nákres svojí vlastní představy o tom, jak by měly Vansky vypadat, a každej měsíc vylosovali majitelé jeden design a jeho autorovi zaplatili den v Disneylandu. Když se tak ve firmě shromáždilo větší množství podobnejch návrhů, byl to jasnej signál, že tenhle design by se měl opravdu začít vyrábět. Strategií firmy bylo produkovat co nejvíc barevnejch variací. Vans nebyl jako Nike, kterej nabízel všemožný technický vychytávky bot, a tak se funkčnost nahrazovala rozmanitostí designů. Ale co se toho Nike týče, i jemu se Vans chtěl vyrovnat, a nakonec se ukázalo, že to nebylo ani trochu dobrý rozhodnutí.
Zlá doba přichází
Koncem sedmdesátejch let byla značka Vans na vrcholu svejch sil, a protože Paul Van Doren patřil mezi činorodý podnikavce, kteří se neustále snaží jít dál, byl pro něj trh klasickejch tenisek příliš těsnej, a tak se pokusil Vans prorazit ještě dál. V jeho vizi se Vans měl vyrovnat gigantům jako Nike či Adidas, a tak začal vyrábět boty na basketbal, baseball a podobně. Bohužel se ale nedařilo Vans na tomto trhu prosadit a firma na nich v podstatě prodělala většinu výdělků. Došlo to až tak daleko, že v letech 84 až 87 se firma potýkala s těžkými problémy. Byla potřeba splácet dluhy, a tak už nezbývalo příliš peněz na reklamu či marketing. A právě v této době začalo na trhu s obuví pro skate a volný čas obecně fungovat mnoho nových
firem. Vans ale nemohl svojí pozici pořádně udržet, takže i když v roce 1987 Paul Van Doren splatil všechny dluhy, firma přišla o svoje silný postavení na trhu.
Jednoho odpoledne roce 1988 pozval Paul syna Steva na tenis. Protože Steve věděl, že otec tenis nehraje, ptal se sám sebe, co to má znamenat, co se mu otec chystá říct. Nakonec se ukázalo, že Paul Van Doren dostal nabídku firmu prodat za 75 milionů dolarů. Syn jeho návrh podpořil s tím, že jeho otec už je dost starý na to, aby odešel do důchodu, a že on už se o sebe nějak postará. Společnost McConval-Deluit tak Vans koupila v roce 1988 a do tří let jí podle dohody přetvořila na akciovou společnost. S novým majitelem přišlo taky nové vedení, které otevřelo několik nových továren. Ty ale tolik neprosperovaly, a tak se tovární výroba brzo přesunula do zámoří.
Vzestup k zašlé slávě
Během devadesátých let přišel první nápad na uspořádání legendární Warped tour, kde se mísí skateboarding a hudba. Původní návrh bylo pořádání celoamerických skejtových závodů, ale hudební tour se nakonec ukázala jako zajímavější, protože hudba oslovuje jak chlapce, tak dívky, a navíc hodně muzikantů nosilo boty Vans tak jako tak. Od roku 94 se tak začala psát historie Vans warped tour. Na pořádání Vans závodů se ale nezapomnělo a pod jménem Vansu se dodnes pořadají závody jak ve skateboardingu, tak snowboardingu, wakeboardingu, surfování, ježdění na bmx nebo freestyle motocrossu.
Velká popularita firmy Vans se opět vrací v 21. století, kdy zažívá svůj boom retro styl, pro nejž se kostičkovaný vans slip-on stává prakticky synonymem. Za skejtový tým značky jezdí hvězdy jako John Cardiel, Tony Trujillo nebo Geoff Rowley.
Vans dnes nosí na nohou jak skateři, tak kolaři, emaři nebo hudebníci různýho druhu, a je vlastně otázka, kolik z lidí, který ve Vans botách potkáte na ulici, si značku spojí třeba s osobou Staceyho Peraltu nebo Steve Caballera, podle nějž jsou dodnes pojmenovány modely Cab a Halfcab. I přesto, že Vans zůstal u svých kořenů – jednoduchých designů a široký paletě barevných kombinací – a přestal se snahou prorazit na trh bot pro běžce a atlety, kde vládly giganty jako Nike či Adidas, se vlastně těmto značkám svojí velikostí a popularitou vyrovná. Jen u trochu jiné sorty zákazníků.
Ztráta původnosti? Ne!
Popularita značky ale nenechala investory na pochybách, že značku Vans by stálo za to koupit, a firmu tak před několika lety získala mamutí společnost VF corporation, která vlastní také Wrangler jeans, batohy Eastpak, surfovej Reef či outdoor značku The North Face. „Když se dám do řeči s někým v letadle a řeknu mu, že moje jméno souvisí se značkou Vans, lidi z Kalifornie vždycky reagují jinak, než lidi třeba z New Yorku“ řekl v rozhovoru Steve Van Doren. „Třeba si vzpomenou, jak si přišli k mému otci udělat vlastní design.“ Vans tak i přes svojí popularitu a globálnost zůstává značkou, která koření kdesi hluboko v půdě jižní Kalifornie.
Komentáře
Přehled komentářů
Torsion bras de quelqu'un est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque age votre determination bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/acheter-viagra-cialis-ligne/
Can you stand the influence
(Aornagooppok, 9. 10. 2018 4:53)